Kapitola 12.

KAPITOLA DVANÁCTÁ

---------------------------------------------------------

Ticho. Všechno utichlo. Ticho. Začalo to být otravné. Ticho. Myslím, že už to nevydržím. Ti- "Uaaaaa", prořízl ticho výkřik. Ušklíbla jsem se a soustředila jsem se na své podvědomí, ocitla jsem se v tmavé místnosti, naproti mě stál obrovský bílý vlk s pěti ocasy. "Vyhrála jsem", řekla jsem Houkou a vítězně se usmála. Démonka jen uraženě zavrčela a otočila se ke mně zády. Nesnášela, když jsem v nějaké sázce vyhrála, když už jsem vyhrála, vždycky se urazila a pár dní se semnou nebavila. Však ji to přejde, pomyslela jsem si a vrátila jsem se zpět do reality. Chtěla jsem se dostat ven, ale nebylo kudy, žádné okna, nic jen jedny dveře. Alespoň se tu ke mně chovali slušně, teda spíš Deidara, po ostatních jakoby se slehla zem. Přemýšlení mi překazilo tiché otevírání dveří. Ještě než osoba vešla, z nudy jsem řekla: "Budu hádat - Deidara". Když osoba vešla, ztuhla jsem. Přede mnou stál zrzek s rinneganem v očích. V jedné ruce držel kunai a v druhé malý batoh. Přistoupil ke mně, postavil naproti mně batoh a pověděl: "Buď se přidáš k Akatsuki nebo můžeš jít, ale počítej s tím, že zabijeme tvou sestru", usmál se a odešel. Zůstala jsem sedět, ale vůbec jsem se nerozmýšlela. Nechat kvůli sobě zabít sestru, by byla ta nejhorší věc, co bych mohla udělat. Život Mei pro mě znamenal všechno. Je moje jediná rodina co mám, nikdy bych se nerozmýšlela mezi ní a mnou. Oblékla jsem si slušivý černý obleček, který zdobilo pár červených obláčků, a nasadila si kulatý klobouk. Docela se mi ta kombinace líbila, ale pořád se mi něco nezdálo. "Já jsem nikomu neřekla, že mám sestru tak jak, přemýšlela jsem nahlas a náhle se zarazila. "Blonďák jeden pitomý", vykřikla jsem a batoh, který jsem držela letěl směr dveře, které se otevíraly. Do dveří vstoupil stejný chlápek jako předtím, jediný rozdíl byl, že teď měl na hlavě batoh, který jsem hodila."Co to", ozvalo se a posledních pár slov co pronesl, jsem neslyšela, jelikož mně popadl záchvat smíchu. To bylo dobře, protože můj vztek se rázem vytratil. Když mně smích přešel, měl už batoh v ruce a nechápavě se díval."Omlouvám se, ten batoh neměl být na tebe", zašklebila jsem se a nasadila nejmilejší výraz, jaký jsem uměla. Zrzek při pohledu na moje oblečení se usmál a řekl mi: "Vidím, že ses rozhodla se k nám přidat, pojď, provedu tě po sídle." "Ne, radši se projdu sama, alespoň si to tu lépe zapamatuju", ušklíbla jsem se. "Fajn, ale zatím nesmíš opustit sídlo, jestli utečeš, víš, co tě čeká", řekl mi ten zrzek výhružně a odešel. Povzdechla jsem si a šla jsem to tu prozkoumat. Opět jsem měla vztek, ale tentokrát na sebe, že já nemlčela! Myšlenky jsem radši zahnala a soustředila jsem se na cestu. Chvíli jsem bloudila a poté jsem uslyšela Deidarův hlas a nějaké další, odhadla jsem to na Hidana a ještě někoho. Opatrně jsem se přiblížila k místnosti, Deidara byl tak dva metry ode mě, nashromáždila jsem chakru do nohou a skočila po blonďákovi, strhla jsem ho na zem. Ostatní jen vyjeveně koukali, tvářili se tak legračně, že jsem to nevydržela a začala se smát. "Hej ty! Ty jsi ta holka z té louky! Mám s tebou nevyřízené účty!" Zařval Hidan a vytáhl kosu, rychle jsem odskočila a lhostejně jsem se ho zeptala: "Tobě ta nakládačka minule nestačila?", zeptala jsem se a měla co dělat abych se nerozesmála. Bělovlasý zrudl a začal po mně něco nesrozumitelného řvát. Nevšímala jsem si ho a přešla k ostatním v místnosti: "No jsem v Akatsuki nová, neznám vaše jména, byla bych ráda, kdybyste se mi představili. Já jsem Akari." Řekla jsem mile. "Já jsem Sasori a tohle je Kakuzu, Itachi, Kisame a Tobi." Představil ostatní červenovlasý kluk, teda Sasori. Přikývla jsem a začala se s nimi bavit o všem možném a nenápadně se snažila zjistit o nich nějaké informace, řeknu vám, že se pěkně rozpovídali po pár skleničkách saké, které odněkud vytáhl ten Kime, nebo jak se jmenoval.

---------------------------------------------------------
Ráno jsem se probudila s celkem dobrou náladou, bylo mi dobře, což nemůžu říct o ostatních, vypili toho včera strašně moc, já se hlídala, poslední co bych potřebovala, by byla kocovina. Vyšla jsem z pokoje a zamířila stejnou cestou, jako včera. Kupodivu jsem nikomu nevlezla do pokoje a v pohodě došla až do společenské místnosti. Situace v místnosti byla vskutku zábavná, takže jsem měla co dělat abych zadržela smích. Deidara spal na stole, Hidan ležel na tom rybákovy a Kakuzu se Sasorim tu nebyli. Co tu bylo, byl strašný bordel, všude byly rozházeny karty, láhve saké, rozbitý sklo a nějaké neidentifikovatelné svinstvo. Pein je zabije, pomyslela jsem si a dala jsem se do uklízení, však oni mi poděkují. Vážně lituju toho, kdo uklízí bandě zabijáků, jako jsou Akatsuki. A to stihli udělat za jediný večer! Nepořádku vůbec neubývalo, tak jsem vyvolala pár klonů a šla zkoumat sídlo. Došla jsem asi do kuchyně, bylo to tu celkem pěkně zařízené. Nahlídla jsem do spíže, první co mi padlo do oka, byly ingredience pro vaření Rámenu. Když už budou mít tu kocovinu, alespoň jim udělám dobrou snídani. Podívala jsem se na hodiny na protější stěně, kde byly hodiny, a musela jsem uznat, že už to bude spíše oběd, než snídaně. Ranní ptáčata rozhodně nejsou, pomyslela jsem si a dala se do vaření.

---------------------------------------------------------
Za půl hodinky jsem měla hotovo, šla jsem se podívat po ostatních, ale trošku jsem zabloudila. Ocitla jsem se v nějaké místnosti, uprostřed stál stůl, za ním dvě menší skříňky na dokumenty. Dveře jsem znovu zavřela a otočila jsem se k odchodu. Leknutím jsem vyjekla, za mnou stál ten zrzek, Pein. "Jejda chodíš jak duch, alespoň se ozvu, málem jsem dostala infarkt!" Vyčetla jsem mu a čekala na jeho rekci, jen se usmál a řekl: "Radši jsem tě měl provést, co?" "Ne díky mně bude stačit, když budu vědět kde je můj pokoj a koupelna, mimochodem oběd je na stoje tak vzbuď ostatní, asi ještě spí ve společenské místnosti," odvětila jsem mu a šla jsem zpátky do kuchyně. Sedla jsem si na židli a zamyšleně jsem pozorovala dveře, za chvíli přišla nějaká modrovláska. Mile jsem se usmála a donesla jí misku rámenu, překvapeně se na mně podívala: "Hned první den a už vaříš? A dobrovolně? Mně k tomu donutili," zasmála se a pokračovala: " Já jsem Konan a ty musíš být Akari," Přikývla jsem a začala chystat další misky, protože ostatní členové přišli, oběd proběhl v klidu, tím myslím že na mně Hidan neútočil, ale asi to bylo tou kocovinou, včera to hold přehnal.