Kapitola 4.

KAPITOLA ČTVRTÁ

--------------------------------------------------------------

Vzpomínky

Naposledy když jsem se objevil, všechno skončilo tak, jak jsem nechtěl. Mám zůstat nebo jít? Nemůžu se rozhodnout, ale taky nemůžu být navěky schovaný. Musím jít nebo se tady zblázním nebo ne? Rodiče mi odmala říkali:"Lítost ti nepomůže, ani se díky ní nestaneš silnějším! Musíš na sobě dřít, jinak tě porazí i malá ufňukaná holka. Slitování je slabost."

Realita

Raito pozvedl hlavu, stoupl si a vyšel ven. Mírně se nadechl čerstvého vzduchu a jediné slovo co řekl, bylo: "Budiž". Kéž bych mněl tu možnost zase vidět Akane.

--------------------------------------------------------------

Zatím co se Raito zabýval otázkami, Deidara se pokoušel zbavit Tanyi."Ahoj" řekla, když bez klepání vstoupila do pokoje, poté co se zavěsila na Deidaru. Ten však protočil oči, nahodil ztrápený pohled a nuceně odpověděl:"Ahoj Tanyo co potřebuješ?" "Nic, jen jsem se na tebe přišla podívat." Odpověděla mu s úsměvem. Tanya si sedla naproti a dívala se na něj, jako by chtěla, ať jí políbí. Když se na ní podíval, usmála se. Potom se k němu mírně naklonila. Deidara ihned pochopil, co Tanya chce. Deidara škubl hlavou směrem do leva a nahlas křikl: "Podívej, VEVERKA!". Když se Tanya otočila, s tím, že žádnou veverku neviděla, byl už fuč. Smutně se zazubila a uraženě odkráčela pryč.

--------------------------------------------------------------
Erin si zrovna vyráběla další loutku, když v tom jí Akane přepadla ve stanu. "Ahoj Erin, neviděla jsi Akari?"zeptala se zvídavě."Jojo"odpověděla jí nevnímavě."Kde jí najdu?"Otázala se znovu."Jojo"odpověděla jí zase. Hnědovláska pohodila hlavou a znovu se zeptala:"Tak kde?!"Když uslyšela odpověď "nevím" vztekle zavrčela a při odchodu málem zbourala celý stan. Sakra práce, proč mně dneska všichni ignorují, copak mně nemůže v životě, potkat něco krásnýho?! Mohl by být aspoň jeden den fajn? Né, od té doby co odešel Raito se všechno změnilo! Už tu pro mě nikdo nezůstal, tak proč tu jsem stále já?! Proč odešel a nechal mně tady samotnou? Proč se za celou tu dobu neukázal? On jediný mě chránil před ostatními. To on mě držel nad vodou. Nechápu, co ho k tomu dohnalo, že by já? Nebo mu na mně vůbec nezáleželo? Zato co mi udělal, ho začínám pomalu nenávidět. Když takhle přemýšlela, začaly se jí do očí řinout slzy. V jejích očích byla vidět spousta nenávisti a lásky. Vztekle a křečovitě utíkala kamsi do lesa.

--------------------------------------------------------------

Běžela bez zastavení a vzpomněla si na jedno místo, o kterém jí pověděla Mei, tak si to namířila rovnou tam. Byla to docela dálka, od Konohy tak 10-15 Km, jelikož Mei si uměla vybírat ty málo nápadná místa. Byla nato expert, protože se odmalička držela dál od lidí, nebo spíš oni dál od ní. Akane byla vzteky bez sebe, když zjistila, jak moc jí dokáže Erin ignorovat. Vzteky pobíhala po lese, až z nepozornosti zakopla o velký kámen, který ležel před ní. "Kruci!"řekla vzteklým tónem, když se zvedala ze země. Poté se podívala na kámen a ukázala na něj prstem. "Ještě ty mi to dělej těžší, než to mám teď" a pokračovala dál. "Pitomý kámen, proč já, proč to musím vždycky odnést já? Copak je tohle fér?!" Její vzlykání náhle přerušilo cosi podivného zvuku. "Fajn!" Ozvalo se kousek od ní."Akane se schovala za strom a z povzdálí sledovala tři ninji. Stála tam jakási dlouhovlasá blondýna, která přikyvovala hlavou, hnědovláska co předčítala jakýsi pergamen a jedna holka, která měla růžové vlasy, na ně nechápavě hleděla. Na sobě měli podivný šedý plášť připnutý u krku a o něčem se bavily."Podle posledních instrukcí by měl být někde tady, takže jej najděte, rozchod!" Z povzdálí se ozvalo jen dvojhlasné "Hai"

--------------------------------------------------------------

Když se Raito nadýchal čerstvého vzduchu, lehl si na trávu a pozoroval nebe. Slunce hřálo a všude v lese nastalo ticho, bylo slyšet jenom šumění stromů a padajícího listí. Jeho odpočinek se pomalu začal měnit na spánek. Když najednou uslyšel neobvyklé šumění. Pootevřel oči a pohlédl na místo, odkud zvuk vycházel. Když uviděl postavu dřepící v křoví, pomyslel si: Nezvaný host. Dále zůstal ležet a předstíral, že o ničem neví. Postava schovaná v křoví byla jedna z těch, co viděla Akane v lese. "Mám ho". Pomyslela si dívka s blond vlasy. Rukou hrábla do malé tašky, ze které poté vytáhla shuriken. Napřáhla se, pozvedla hlavu a chtěla jej hodit. Když si ho chtěla zamířit, nebyl tam. Udiveně se podrbala ve vlasech a rozhlížela kolem sebe. Nikde, nikdo. Najednou ucítila teplý dech za krkem a poté letěla na travnatou mýtinu. "Tsss.." vyhrkla, když se pomalu a nejistě pokoušela zvednout ze země. Dříve se u ní objevil Raito a podstrčil jí kunai pod krk. "Kdo jsi?" Dívka mu odpověděla:"To tě nemusí zajímat". nahodila strnulý tón. "Pro koho pracuješ?" Dívka se usmála a křečovitě mu odpověděla:"Nic ti neřeknu!"Chvíli si jí prohlížel a potom si všiml přívěsku, který už párkrát viděl u pomocníků Orochimara. Raito sklonil hlavu a do ucha jí pošeptal:" Já nemám slitování s lidma jako jsi ty!" Dívka zvážněla a v jejích očích se zračil strach. "Jááá.." "Pšt. "Přerušil jí a jedním pohybem jí zlomil vaz.

--------------------------------------------------------------