Kapitola 7.

KAPITOLA SEDMÁ

-----------------------------------------------------

Když Mei konečně přestala škrtit svou sestru, vydali se zpátky na cestu k úkrytu. "Od dokončení naší mise, nás už dělí jen tenhle kamínek." Řekla Akari, když došli zpátky ke vstupu do úkrytu a legračně se zašklebila. "Kamínek! Spíš pěkný, několika tunový šutr! Ale nebojte se, já ho odstraním jako že se Uzumaki jmenuju!" Vykřikl Naruto a vydal se odvalit "kamínek." Po několika minutách Narutova sažení a smíchu od přihlížejících tří dívek, se Yoko rozhodla, že to udělá sama. "Naruto uhni nebo to taky schytáš. Gouken!" (silná pěst) Vykřikla a s napřaženou rukou se rozběhla proti kameni. Vší silou do něj praštila a kámen se roztříštil na několik částí, které odletěly několik metrů od černovlásky. "Dobrá práce Yoko" Pochválila ji Mei, ale Naruto uraženě řekl "To bych zvládl taky, PFF" Na což dívky odpověděly jen hlasitým smíchem.

Deidara se zrovna schovával v lese, když v tom se k němu přiřítil Tobi rychlostí střely. "Senpai, proč dřepíte v křoví?" zeptal se nechápavě. Deidara po něm začal řvát: "Ty idiote! Zmiz nebo mně prozradíš! Plácl se do čela. Kousek od nich se promenádoval Hidan. Ten však z křoví něco zaslechl. Ihned se ostražitě přiblížil. "Tobiho prd*l?" Hidan se zatvářil zákeřně, složil pár pečetí a vykřikl: "Sennen Goroshi." (Tisíc let bolesti) A zabodl prsty do tobiho pozadí. Ten vyjekl překvapením a vyletěl do vzduchu chvíli jen tak letěl a pak napálil hlavou do stromu. Jakmile to Deidara s Hidanem uviděli začali se hlasitě smát. Bohužel pro blonďáka to upoutalo Tanyinu pozornost. Ta se k nim připlížila a jakmile byla u Deidary zeptala se: "Čemu se smějete?" Deidara se na ní otočil a smích ho ihned přešel. "Ee-hm..Ahoj Tanyo", Odpověděl zaraženě Deidara a podrbal se ve vlasech. Hidan zakoutil očima a zlověstně odpověděl: "To není tvoje věc!" Tanya překvapila Hidanova reakce, ale když uviděla jeho výraz v očích z kterých šlo vyčíst:"Raději zmiz", bezváhání se usmála a odešla pryč. Deidara se otočil na Hidana, s tím že mu poděkuje. Když se nadechoval, Hidan mu skočil do řeči. "Neděkuj, neudělal jsem to kvůli tobě, ale kvůli tomu, že mě baví lidi v mém okolí štvát, blondýnko." Poté se zasmál a zamířil si to do sídla.

-----------------------------------------------------
Mitzuko dorazila do konohy v bráně se zastavila a pohlédla na tu vesnici. Musela uznat, že vypadala úžasně. Hlavně není všechno z písku. Pomyslela a nad touto myšlenkou se dívka zasmála. Vydala se k nejvyšší budově a předpokládala, že tam bude úřad Hokageho. A také že se nemýlila. Došla k budově a vydala se po schodech nahoru do nejvyššího patra. Jakmile tam došla, zjistila, že to nebude zas tak lehké. Byly tu desítky dveří. Naštěstí před sebou uviděla Ninju zhruba jejího věku s podivnými značkami na tvářích a obrovským bílým psem po boku. "Ahoj, promiň, ale nevíš kde má Hokage pracovnu?" Zeptala se mile. Ninja se na ni usmál a odpověděl: "Jasně, pojď za mnou, zrovna tam mám namířeno."

-----------------------------------------------------

"Dobře zůstaňte tady, já se mrknu dovnitř" řekla Akari a otočila se k odchodu. "Ne Akari samotnou tě tam nepustím. Je to příliš nebezpečné!" Vykřikla Mei a chytila sestru za ruku. "Neboj se, budu opatrná. " Složila pár pečetí a řekla: "Kakure kage" (Stínové skrývání) a zmizela. Naruto se Yoko se jen vyjeveně dívali a hnědovláska něco zavrčela. Po pár minutách neúprosného čekání se před nimi objevila Akari a smutně řekla: "Sídlo je prázdné. Asi jich mají více a střídají je, jsou fakt důkladní. Dneska toho bylo na nás moc a navíc se stmívá, postavíme si v lese tábor." Rozhodla se hnědovláska a rozběhla se k místu, které vybrala pro přenocování. Ostatní ji jen mlčky následovali a byli zabráni do vlastních myšlenek.Po chvilce dorazili na místo, hned začali rozdělávat stany. Když měli hotovo, zapálili oheň a rozdělili si hlídky. Nakonec se dohodli takto: Naruto, Akari, Mei, Yoko. Když Mei skončila hlídka, šla zpátky do stanu a vzbudila Yoko, jakmile si lehla, hned usnula. Černovláska se vyhrabala ze spacáku a vyšla ze stanu. Ještě zkontrolovala, jestli všichni tvrdě spí a odešla z tábora. Dorazila na malou mítinku, sotva tam dorazila ozvalo se: "Tak jdeš konečně podat hlášení?" Zeptala se jí osoba v plášti stojící za ní. "Konečně?" zeptala se opovržlivým tonem, ale hodila mu svitek "Tam jsou všechny informace, a teď vypadni, musím jít." Řekla a otočila se k odchodu.

-----------------------------------------------------

Hidan dorazil do úkrytu a první na koho narazil, byl Pein."Hidane" řekl. Když to Hidan uslyšel, šel dál. Pein natáhl ruku, aby zabánil Hidanovi v odchodu. "Teď není čas na vtípky. Ty, Deidara, Kakuzu a Tobi jej půjdete zkontrolovat náš záložní úkryt, doneslo se mi pár zpráv, že jsme měli nečekanou návštěvu." Hidan ani nekývl hlavou a prošel kolem něj. "Jo a ještě něco, ", otočil se na něj Pein. "Chystají se tábořit někde poblíž, takže se porozhlédněte po okolí. A kdyby někdo z vás měl tendenci si zabojovat, vraťte se alespoň s jedním z nich."

-----------------------------------------------------

Na nebi svítilo slunce, stromy se ladně houpaly a na zem dopadalo listí. V lese bylo ticho, až na jednu maličkost. Tou maličkostí byl Tobi. Jeho volání, které se rozléhalo po celém lese, by nepřeřvalo vůbec nic. "Senpai, senpai, kde jste?" Ozývalo se celým lesem. Deidara byl zalezlý za stromem a poslouchal Tobiho. Hidan ho pozoroval. Tobi zpozoroval Kakuzu a ten nasadil vražedný pohled, takže Tobi raději ztichl. Kakuzu vycítil, že Hidan bude něco chtít, tak se mu snažil vyhnout, ale moc se mu to nepodařilo, Hidan ho našel. "Co chceš Hidane" zeptal se nabručeně. "Máme misi od Peina. Ty, já, Tobi a Deidara. Musíme prozkoumat záložní sídlo a porozhlédnout se po okolí. Za deset minut se sejdeme tady, slyšeli všichni?" zamrmlal a odešel si sbalit pár věcí.

-----------------------------------------------------